Tropy, slunce, rozpálená trať a 57 závodníků, kteří se rozhodli, že ani počasí, ve kterém by většina lidí nejraději trávila den někde u vody, je nezastaví. Přesně takové byly letošní Rokytnické galeje. A nutno podotknout, že ani to neúprosné vedro závodníky neodradilo od neuvěřitelných soubojů, ve kterých se rozdíly pohybovaly v řádech setin! Byla to opravdu podívaná.
V sobotu 1. 8. 2026 se naše domácí trať v Rokytnici nad Rokytnou proměnila opět v místo, kde nejtvrdší hasiči a hasičky bojovali nejen o přežití, ale hlavně o nádherné trofeje, které pro závod připravil jeden z místních hasičů. Teploty šplhaly vysoko. Každý metr byl v takovém počasí těžší než obvykle. Přesto jsme viděli skvělé výkony, rychlé časy, a hlavně neuvěřitelnou bojovnost. Ačkoliv jsem byla letos „hodnější“ zejména na kategorie mužů, kde jsem po zvážení všech podmínek, včetně šíleného vedra, ubrala pár úderů a zkrátila několik metrů, troufám si říct, že stále patří rokytnický závod k těm náročnějším. Obzvláště v tom počasí, které vládlo během celého dne. Nicméně, velikou výhodou naší tratě je sousedící koupaliště, takže po celou dobu mohli závodníci využít ochlazení v podobě bazénu. A zejména po doběhnutí tak nebylo potřeba dlouho přemýšlet, kam zamířit. Cesta byla jenom jedna. Přímo do bazénu .
Ale zpátky k závodu. Na závodníky čekala již tradičně 20kg palice, kanystry, pneumatika, bariéra, lešení, hadice, figurína a neúprosné „sáně“, které doslova rozhodovaly o vítězích jednotlivých běhů. V kategorii mužů nad 35 let se na start postavilo 15 závodníků. Vítězství si odvezl Zdenda Král, který trať zvládl ve skvělém čase 2:28,06 a souboj s jeho „protivníkem“ Jirkou Tkaným byl taktéž velmi napínavý. Druhé místo po skvělém výkonu obsadil právě Jirka Tkaný s časem 2:32,71. Na třetí příčku se postavil Jožka Veselý s časem 2:50,82. Všichni tři zmínění stopli časomíru ještě před uběhnutím třetí minuty, díky čemuž lze naši trať skoro považovat za sprintovku, ale řekla bych dost silovou sprintovku. Tak či tak, fakt to byly úctyhodné výkony!
Nejpočetnější mužská kategorie, tedy muži do 35 let, přinesla další rychlé výkony. Nejlépe se s rokytnickou tratí i tropickým počasím popasoval Ivo Březka, který zvítězil s časem 2:43,08. Ačkoliv mám informace ze zákulisí, že to Ivovi opravdu nechutnalo, na trati to vůbec nebylo znát a předvedl krásný běh. Druhý skončil Ondra Ševčík, kterého jeho růžové nehty pro štěstí hnaly ke skvělému času 2:46,19. Bronz si až do Purkarce odvezl Petr Dostál s časem 2:46,85. A ano, i tady rozhodovaly setinky. Opravdu neuvěřitelné souboje se odehrály na trati v 5. a zároveň posledním kole ML TFA.
V kategorii dorostenců se představilo osm závodníků a vítězství si s velkým náskokem vybojoval Lukáš Lempera. Časem 2:44,06 ukázal, že ani tropické počasí nemusí být překážkou k opravdu rychlému výkonu. Lukáš se nám příští sezonu „přehoupne“ do dospělácké kategorie a upřímně se nemohu dočkat, jakou formu nám představí. Jako druhý skončil David Flekač s časem 3:14,92 a třetí místo obsadil Matyáš Hantek za čas 3:21,09.
V kategorii ženy jsme byly svědky dalšího nádherného souboje, kde rozhodovaly setinky. Lucka s Norčou obě předvedly parádní výkon a ještě krásnější souboj! Celý běh byl neuvěřitelně vyrovnaný a rozhodl až cílový sprint, kde se podařilo zvítězit Lucce Černé, která stiskla cílové tlačítko v čase 3:19,23. Ale Norča jí to rozhodně nedala zadarmo a doběhla hned za ní, a to v čase 3:19,47. Takže opět rozhodovaly setinky. Třetí místo jsem si tentokrát odnesla já, Katka Vodičková. No, upřímně, nevím, co mi nesedlo víc, jestli to teplo nebo domácí trať . Každopádně bylo to utrpení a já tak zastavila časomíru v čase 3:21,01.
A kdyby někdo po souboji žen čekal, že větší drama už přijít nemůže, kategorie dorostenek ukázala, že může. Protože pozor… tři setinky rozhodly o vítězce kategorie dorostu. Neuvěřitelně vyrovnané výkony holek Kristýny Linhartové a Elišky Sedlákové. Kristýna zaběhla trať za 2:44,03 a Eliška za 2:44,06. Tři setiny sekundy. TŘI SETINY. V takovém vedru a po celé trati, která rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem, je až neuvěřitelné, že se holky dokázaly sejít prakticky ve stejném čase. Třetí místo pak vybojovala Amálie Matějková časem 3:26,67.
Každopádně, kromě závodníků musím složit poklonu i komentátorům. Vyzkoušela jsem si jejich práci během vyhlašování výsledků a teda… nevěřila bych, jak náročné komentování může být! Máte můj veliký obdiv! A věřím, že nejen můj. Udržet přehled o tom, co se děje na trati, sledovat závodníky, hlídat časy, reagovat na jednotlivé situace a zároveň pořád mluvit tak, aby se diváci nenudili, není vůbec jednoduché. Takže klobouk dolů před vámi, kluci, že pomáháte vytvářet atmosféru závodů.
Letošní Rokytnické galeje nebyly jen o tom, kdo bude nejrychlejší. Byly hlavně o tom, kdo se dokáže postavit na start i ve chvíli, kdy teploměr ukazuje tropické hodnoty a člověk ví, že ho za pár minut čeká několik disciplín v kompletním zásahovém oděvu. A za to vám všem patří obrovský respekt a poděkování, že jste k nám na Vysočinu zavítali. No a to je konec, dámy a pánové. Letos to bylo krátké, ale výživné. A jak tedy ta naše krásná 4Fire Moravská liga TFA dopadla? To se dozvíme příště.
Sportu zdar a TFA zvlášť!