Déšť, bláto, kopec Dobiják, tři speciální trofeje připomínající Thorova kladiva, občas nějaký pád, ale také radost, úsměv, tři vítězové, a nakonec i to sluníčko. To všechno měl závod v Olešnici, alias Olešnický železňák.
Tak jako nám organizátoři před začátkem ligy předesílali, že na nás čeká spousta změn a novinek, tak ani v neděli 19. 5. 2024 tomu nebylo jinak. V pořadí třetí závod letošní sezóny nás přivítal na své tvrdé a nekompromisní trati v čele se slavným kopcem Dobijákem. A v čele byl nyní doslova. Pořadatelé závodu překvapili závodníky obrácením tratě, což vyvolalo smíšené pocity a zásadní otázku: Napálit, či nenapálit? Dobiják se tvářil docela zrádně, nakonec jej však zdolali všichni závodníci. Někteří sice ne po nohách, ale dolů se dostali také.
Během mužské kategorie se nám počasí pěkně vystřídalo a od polojasna přes občasné sluneční paprsky došlo až na legendární větu „chčije a chčije“. Chlapy to samozřejmě nijak nerozhodilo a rvali se s tratí, co to šlo. V kategorii do 35 let zvolil nejlépe rozložení sil Ondra Rybnikář, kterému sice trať moc nesedla, ale i přes lehké trápení to Ondra s časem 2:50.18 dotáhl na nejvyšší stupínek a poprvé v historii tohoto závodu nad hlavu pozvedl olešnické Thorovo kladivo. V závěsu mu na záda dýchal Lukáš Navrátil, který se řítí jako neřízená střela a bere stupně vítězů útokem napříč různými závody. Lukáš závodící v barvách SDH Ludéřov doběhl v čase 2:52.16. Velkým úspěchem a věřím, že i krásným zážitkem, bylo 3. místo, pro které si doběhl Jožka Veselý s časem 3:02.54. Je zde vidět, že když člověk chce a maká, tak jde opravdu vše.
V kategorii nad 35 let jsme byli svědky souboje mezi Jirkou Tkaným a Michalem Brousilem. Kluci předvedli neskutečný výkon a s podmáčenou tratí se porvali bravurně. Jirka tento souboj s vikingem o 5 desetinek vyhrál, a tak se mohl taktéž, jako Ondra Rybnikář, chopit Thorova kladiva a pozvednout jej nad hlavu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není žádná sranda, hodit těch skoro 20 kilo nad hlavu a neublížit nikomu v okolí 
. Čas 2:55.18 připsal tedy Jirka Tkaný a 2:55.66 Michal Brousil. Vítěznou trojici uzavřel Tomáš Máca s časem 2:59.78.
Ještě nám chybí předat třetí Thorovo kladivo. Tady musím sobecky přiznat, že jsem si opravdu přála v Olešnici vyhrát, aby mi mohla tato krásná trofej už zůstat. S časem 3:00.20 se mi podařilo trať zaběhnout nejrychleji ze všech žen, a já si tak mohla pro vysněné Thorovo kladivo doběhnout rovnou na stupně vítězů. Kupodivu jsem při jeho zvedání nezmrzačila ani Peťku Čaganovou, která s krásným časem 3:13.88 skončila na místě druhém, ani Nikču Cempírkovou, která se s tratí poprala v čase 3:15.63 a z Olešnice si odvezla bronz.
Musím podotknout, že se nám tentokrát oplatilo běžet až po mužské kategorii, jelikož se mraky rozfoukaly a na obloze vykouklo sluníčko, pod kterým se hned běží lépe 
. Celkem se nás o olešnickou trofej popralo 14, přičemž bych tu ráda vyzdvihla dlouhodobé výkony Hanky Doležalové, která má nejen můj obdiv, ale troufám si říct, že je i motivací pro ostatní ženy. Jelikož její píle a chuť jít do každého závodu je neuvěřitelná. S každou překážkou se statečně porve, a to bez ohledu na to, jestli je dva metry vysoká nebo váží 50 kilo. Hanka patří taktéž mezi zářné příklady toho, že když člověk chce, tak to prostě jde. Jen tak dále, Hani!
Všichni výše zmínění dostali mimo hodnotných cen také krásný netradiční pohár – sošku hasiče, která se pořadatelům opravdu povedla! Mám velkou radost, že nám ML TFA láká stále nové a nové závodníky, a naopak ti stálí neustále posouvají své výkony kupředu. Myslím si, že ještě rok nebo dva a nadlidi jako je Ondra, Jirka nebo Zdenda budou po trati lítat. Nicméně, pojďme se teď soustředit na to, co nás čeká již tuto sobotu. Protože čas letí jako zblázněný a legendární trať v Trpíně už se nás nemůže dočkat. Tak neváhej a doraz okusit trpínskou trať, ať už jako závodník nebo jako fanoušek nasát krásnou atmosféru ML TFA. Budeme se těšit 1. 6. 2024 v Trpíně. Závodům ZDAR a 4Fire ML TFA zvlášť!